KONTAKTY

myBarf.cz
Zbrašín 94
440 01 Louny
tel: +420 602 275 931
mybarf(a)email.cz

08. 10. 2018

Nebezpečí pro psy v podobě vařených a pečených kostí

 

Mysleli jste si, že vařené kosti nemohou psům ublížit? Nikdy jste neuvažovali o tom, jaké nebezpečí mohou pro psy představovat vařené a pečené kosti? Pak byste měli přehodnotit svůj názor. Rozhodně není v pořádku, nechávat psy konzumovat tepelně upravené kosti. Existuje celá řada způsobů, jak jim konzumace kostí, které prošly tepelnou úpravou, může způsobit zdravotní obtíže nebo je dokonce ohrozit na životě. Jen syrové kosti představují pro psy tu správnou mentální stimulaci i výborný trénink pro jejich čelisti.

 

Bez ohledu na velikost jsou kosti nebezpečné

I když jsou kosti pro psa nejen potrava, ale i zábava, je možné podávat jim pouze kosti syrové, jen ty jsou pro psy zdravé a bezpečné. Podáváním vařených kostí zajišťujete svému psovi leda tak brzkou návštěvu u veterináře, následnou operaci nebo dokonce i smrt. Vaření a pečení dělá kosti křehké a tříštivé. Snadno se tedy při kousání roztříští a jejich ostré části mohou psovi způsobit i vnitřní krvácení. Navíc vařením z kostí unikají důležité vitamíny a kosti ztrácejí i důležité živiny.

 

Zdravotní rizika spojená s podáváním vařených kostí psům

  • Poranění dutiny ústní anebo jazyka. Může být komplikované a velmi krvácivé, což vyžaduje hospitalizaci u veterináře.    
  • Zaseknutá kost v dolní čelisti. Velmi bolestivé poranění, které opět vyžaduje péči veterináře.
  • Polámání zubů. Následuje nákladná stomatologická péče.
  • Kost zaseknutá v jícnu. Pes se jí bude pokoušet dostat ven zvracením, což opět vyžaduje návštěvu veterináře, pokud se mu to nepovede.
  • Kost v dýchacích cestách. Jestliže váš pes vdechne malý kousek kosti, je pravděpodobná zástava dýchání. Jedná se o krizovou situaci vyžadující okamžitý zásah veterinárního lékaře.
  • Kost uvízlá v žaludku. Kost nemusí projít z žaludku do střev, kde pak záleží na velikosti dané kosti, podle které se zvažuje další krok veterináře, jeli nutné uspat a operovat psa, nebo stačí šetrnější endoskopie, při které používá veterinář tubus a kameru.
  • Kost uvízlá ve střevech. Jediným řešením této situace je operace.
  • Zácpa způsobená množstvím úlomků kostí. Kostní úlomky jsou velmi ostré. Psovi v břiše způsobují silné bolesti. Tato situace vyžaduje návštěvu lékaře. Vysoký obsah vápníků, který se nachází v kostech, může způsobit zácpu.
  • Závažné krvácení z konečníku.  Velmi nebezpečné, vyžaduje návštěvu veterináře.
  • Zánět pobřišnice neboli peritonitida. Z kousků kostí vzniká bakteriální infekce, ta následně vytváří praskliny ve stěnách žaludku a střev. Pro psa je to pro psa velmi bolestivá záležitost. Akutní návštěva lékaře je nezbytná.

 

Jen syrové kosti jsou zdravé a bezpečné

Správné a zdravé jedlé kosti pro psa jsou duté, měkké, ohebné a neobsahují dřeň. Dají se také snadno drtit. Takové kosti jsou: kuřecí křidélka, nebo také kuřecí či krůtí krky.

Žvýkací kosti jsou velké kosti plné dřeně. Ty ovšem nedodávají psům důležité výživy. Jsou vhodné jen pro žvýkání a hryzání, nikoliv ale pro kousání a polykání. Poskytují psům duševní uklidnění, fungují jako mentální stimulace a jsou skvělé pro dentální hygienu každého psa. K takovým kostem se řadí kosti hovězí a bizoní, jsou to stehenní či kyčelní kosti.

Pokud pes hryže syrové žvýkací kosti, hlavně masité a měkké tkáně chrupavek, působí takové kosti na jeho zuby jako zubní kartáček. Hryzání těchto kostí pomáhá s odstraněním zubního kamene a rovněž snižuje riziko vzniku onemocnění dásní.

 

 

Bezpečné krmení žvýkacími kostmi

Zdravotní rizika vařených kostí se v některých případech týkají i žvýkacích kostí. Níže jsou tedy uvedeny pokyny doporučené pro krmení těmito kostmi. V prvé řadě se tyto kosti nevaří, nedusí, nepečou a psům se podávají syrové!

  • Dohlížejte na svého psa při hryzání kosti, jen tak můžete okamžitě reagovat, kdyby se váš pes začal dusit, nebo pokud si všimnete krve okolo tlamy nebo na kosti.
  • Nedovolte, aby velké kosti pes rozkousal na malé a pak sežral.
  • Nedávejte je psovi, který podstoupil jakákoli stomatologický zákrok.
  • Nedávejte velké kosti psům, kteří mají predispozice k pankreatiditě. Syrová kostní dřeň je velmi bohatá na tuky a může způsobit jak průjem, tak vypuknutí pankreatitidy. Místo toho je dobré krmit psa kostmi s nízkým obsahem tuku. Takovou kost pořídíte zmražením kosti čerstvé, z níž pak odeberete určité množství kostní dřeně, a tím snížíte obsah tuku.
  • Nedávejte velkou kost psovi, který se jí pokusí spolknout celou, nebo jí překousne na půl a spolyká jí ve velkých kusech.
  • Doporučuje se dávat psovi kost až poté, co je nakrmen. Hladoví psi mají hlad a s tím souvisí i pokušení spolykat kost celou, nebo jí roztříštit na kousky a pak sníst. Tím se zvyšuje riziko obstrukce v trávicím traktu.
  • Na syrové kosti musí být pes postupně naučen. Není možné mu nabídnout kosti a divit se, že má pes zácpu anebo jiné zdravotní problémy.

 

Hryzání kostí je pro psa nejen zábava a potrava, ale také vrchol blaženosti. Rozhodně to dělá s velkým zaujetím, s radostí a chutí, a to i když na kosti je třeba jen minimum masa. I když maso z kosti rychle zmizí, pes hryzá dál a nepřestává kost drtit mezi zuby. Nakonec v něm s největší pravděpodobností zmizí i celá kost.

Kosti dokážou zabavit psa až na několik hodin

Má-li pes kost přiměřené velikosti a dostane ji tak do tlamy dosti hluboko, bude ji drtit stoličkami a kost postupně likvidovat. Napadá vás stejná otázka? Proč pes miluje tak nevýživnou stravu, která je bez masa a dovede ji ještě k tomu žvýkat celé hodiny? Odpověď na tuto otázku nám kupodivu dají stravovací zvyklosti lidí.

 

Maso bez tuku nechutná

Již v dávných dobách, kdy lidé lovili bizony a konzumovali jejich maso, se ukázalo, že konzumovali jen maso samců. Maso samic ulovených v předjaří nechávali ležet bez užitku, neboť maso samic ulovených v tomto období je nechutné kvůli chybějícímu tuku. Samice neměly žádný tuk, protože v období předjaří vyživovaly ve svém těle dosud nenarozený plod. Jejich maso zbavené tuku lidem nechutnalo. Kvůli potomstvu spotřebovaly své vlastní tukové zásoby a zhubly. Potrava tvořená téměř výhradně bílkovinami je hodnocena po energetické stránce velmi slabě. V krajních případech může dokonce vést až k otravě bílkovinami.

 

Tukovou zásobárnou kostí je morek

U hladovějících zvířat jsou poslední zásobárnou tuku jejich kosti. Morek, který je ve středu kostí, je tvořen tukem, dokonce z celé poloviny. Je tedy velmi výživný a také chutný. K tuku v kostech se váže vápník, což je hlavní stavební složka kostí. K dostupnému masu je tedy pro šelmy důležité opatřit si nějaký ten zdroj tuku. Každý masožravec se tedy snaží dostat se k jádru kosti, k morku. Dokáže-li proto kost zpracovat tak, aby se k tomuto chutnému a výživnému jádru kosti dostal, může to znamenat, že díky tomu v divočině přežije. Někteří masožravci tedy proto mají zuby uzpůsobené tak, aby dokázali rozdrtit kosti.

 

Evoluce má své triky

Psi sice postrádají speciálně utvořené zuby, jako mají třeba hyeny, aby dokázaly rozdrtit kosti, ale dokážou vytvořit velmi silný stisk čelistmi. Díky velmi silným čelistem dokáže i malý pes silou až 14 kg/cm2 stisknout a zdolat následně i sebevětší kost. Psům tahle touha dostat se k chutnému jádru kostí zkrátka zůstala. A za to může evoluce. Ta má svůj způsob, jak dosáhnout svého. Dělá příjemnějším chování, které má za cíl zajistit přežití jak jednotlivcům, tak i celým druhům. Z toho tedy vyplývá, že pro psy je žvýkání kostí opravdu velkým potěšením a uspokojením zároveň.

 

 

Zdroj: www.radaveterinare.cz


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ